Moje “CESTA NA SEVER” nebyla zpočátku vůbec zřetelná. Mělo to svůj důvod. Byla to moje první cesta. Ne nebyla to moje první cesta v životě, ale byla to jedna z mých nejdůležitějších. Cesta k sobě samému.
Nejprve jsem se musel zeptat sám sebe, kam vlastně chci jet. Byl jsem už na spoustě míst, u nás i v zahraničí a na spoustě ještě nebyl. Není to vlastně jedno? Není to přece to nejdůležitější. Ale úplně jedno to také není. Vlastně i ten rozhodovací proces a výběr se ukázal být jako úžasná dobrodružná cesta, na jejímž konci se nenadále objevilo nečekané překvapení.
Vybral jsem si, že pojedu k vodě a zvolil směr. Směr, “NA SEVER”.
Ujel jsem dost kilometrů, ale ne zase tolik, abych strávil moc času jen v autě. Hlavní nebylo pořizování fotografií ani honba za turistickými cíly. Fotografie, které jsem pořídil, vznikly, tak nějak přirozeně v klidu a pohodě, jak to přišlo, bez tlaku na přesnou formu a s tím, co jsem měl právě po ruce. Fotky pro ilustraci atmosféry a cesty pro Vás dávám do galerie níže. To nejdůležitější, co není ani v tomto článku, ani na fotkách je to, co mi cesta samotná přinesla. Pokud Vás to zajímá, rád Vám o tom budu vyprávět osobně. A rád Vám také řeknu, co může přinést Vám, pokud jste na to ještě nepřišli sami.
Teď Vám prozradím nečekané překvapení, které jsem v době plánování cesty vůbec netušil. O něco později, jsem pátral po svých kořenech. Možná to také znáte, říkáte si, kdo vlastně byli moji předci, co asi dělali, odkud pocházejí. Pro mě nečekaným překvapením bylo, že mám předky i ze severských zemí a to v podílu, který není úplně malý. Zvláštní zjištění a spojitost s mojí “CESTOU NA SEVER” nemohu úplně přehlédnout.